Nepomůže, a jediný opradu jediný prostředek je pořádně na zadek, a to i po poradě s psychologem, protože jeho práh bolesti je o pár pater nad normou. A nic s tím neudělám.
Když dostane, chvilku si pobrečí a pak mi přijde říct, že je hodný maminčin, a přitulí se a všechno je v pořádku. Až do doby, kdy má zase jiný názor, což má ve 3 letech prakticky pořád. U starších dvou tento přístup neznám.
U toho nejmladšího bych mohla povídat co chci, nerozumí pořádně ještě významu slov, nemá potřebu chovat se ani účelově, prostě si jede po svým. A je mu úplně ukradený, že jsem z toho smutná (ti starší to neenášeli, byl to asi největší trest říct jim, že jsem smutná).
Prostě funguje jinak.
RaR, kde se hlavně vysvětluje, se dá použít na takový dítě jako je můj prostřední. Možná i na nejstaršího, ale na tooto dráče ne, tam platí jedině tvrdá ruka a důslednost.
A ten trest má dvojí význam. Za prvé si on jinak neuvědomí, že přepískl a že musí poslechnout, za druhé starší kluci vidí, že to myslím vážně i s malým, aby si nemysleli, že budou zkoušet najednou po letech slušnýho chování ty jeho metody.