Yuki, když mu sebereš pití, JE to přirozený důsledek a dítě to moc dobře chápe, asi i líp, než kdyby dostalo na zadek ;)
Líbilo se, mi, cos psala o té unavené matce, dělám to samé, to je přeci základ právě respektující výchovy, tam je ta důležitá část být respektován, dávám informaci, jak se věci mají a jak se děti mají zařídit, aby nám to v tu chvíli fungovalo.
Jinak jak tu někdo psal o té ztuhlosti a naučených frázích, ono jde hlavně o styl, co vypíchnout a co ne (například u "pochval" a "výčitek" nemluvit o člověku, ale o činech), chvíli je to škrobené a pak to pžejde do krve a je to úplně přirozené, jde jen o to změnit pohled a uvažování.
Bodlínku, já si to třeba hodně uvědomuju na plavání s dětmi, kdy často přerámovávám nadšené šikulkování lektorky do podle mě srozumitelnější podoby, co konkrétně bylo dobře udělané (měla jsi krásně natažené ruce dopředu), dítě dostane přesnou zpětnou vazbu, co bylo správně. Pak můžu klidně dodat, že nohy by měly být taky víc natažené.
Obecně si myslím, že pro výchovu je zpětná vazba - jak u dobrých, tak u špatných činů, postihující konkrétní věci, konkrétní jednání, a nejlépe dávající v sobě možnost nápravy, změny, vylepšení, to nejcennější. V té zpětné vazbě klidně mohou být emoce, ale měla by jít ad rem, nikoli ad hominem. Dítě není zlé, pitomé, nešikovné, hodná holčička, šikulka, ale jsem naštvaná, že ublížilo a bylo by dobré se omluvit, test se nepovedl, co myslíš, že by se dalo udělat, aby to bylo lepší, rozlilo šťávu a co takhle to vytřít, je fajn, že takhle babičku poslechla a díky tomu se nic nestalo a nalalovala opravdu pěkný obrázek, mám radost, jak se ti to povedlo, princezna se usmívá a při vybarvování nepřetahovala přes čáru.