Kubulo, to, co radíš, jsem ze začátku zkoušela taky, ale nezabralo to, prostě ne, on si nedá říct, držet mu pusu dost dobře nemůžu, když s sebou mám další dva kluky, kteří pospíchají a další tašky, je tam plno schodů a plno lidí a on mi to udělá kdykoliv a kdekoliv. To prostě nejde. Zkusilůa jsem, nejde to.
Stejně tak se psem, pes je domácí, a není možný pořád je hlídat,m protože občas musím něco udělat, občas musím na wc, a malý není schopný pochopit, že se něco nesmí. Párkrát dostl na zadek, když pes zakňučel a já jsem viděla proč (málem mu tu hlavu urval) a od té doby stačí říct a on ví, že když nepustí, tak dostane.

ty věci školáků schováváme pořád, ale mají toho hodně a při práci jim malý leze k nim na židle a bere i z pod ruky, teda bral, teď už ne, ale zase to byla jedináý možnost.

On je fakt hodně divoký a mrštný, navíc má hodně síly a ještě víc vlsastního názoru. A bohužel mi nezbývá než mu ten vlastní názor na některý věci poupravit, i za cenu násilí.

Musím říct, že čím je starší, tím míňh je potřeba se k němu takto chovat, protože i on začíná rozumět a chápat, chce dělat radost, začíná si malinko uvědomovat budoucnost, takže když řeknu, že koko bude,. ale až venku, a musí do té doby být hodný, tak se snaží ze všech sil to vydržet a já mu to pořád opakuje a on taky :) takžd když vylezeme z budovy, tak ho moc chválím a přitom už to koko hledám. To ale ještě před půl rokem opravdu nešlo.

Ona se i ta výchova musí porád měnit a přizpůsobovat momentálnímu chápání dítěte i momentální situaci. Nejde říct, že TOTO dítě je hodný a není piotřeba ho potrestat, omyl, i hodný dítě zouší, ale třeba míň než to druhý. A TO dítě taky není zlobivý pořád a taky má většinu chvil takovýh, kdy chválím a mám z něj radost a je to všechno jak má být, ale těch tretů prostě potřebuje víc.