Praděda je na tom podobně, je mu tedy už 90 let, ale je to celkem utrpení- neví, co je za den, neví, jestli je ráno, nebo večer, neví, co jsme mu řekli před minutou, neví, jestli už jedl, nebo ne..... A co hůř, ví, že si nic pamatuje a furt říká, jak je hroznej.
Jemu se to rozvinulo cca před 4mi lety po úrazu.(spadl ze schodů, zlomil si ruku a bouchl se do hlavy)

Zkrátka je to bída- léky na to přímo žádné nebere, bydlí s našima v baráku, takže postaráno o něj je- i když všichni chodí do práce, takže se často stává, že je vyjedená lednice- komplet a oběd, kterej má připravenej v mikrovlnce na talířku tam stále leží.