Dojanko měli jsme takto babičku. Střídaly si ji její tři dcery ( jedna z nich moje mamka), u každé byla měsíc, všechny ale byly v důchodu, takže to šlo. Ale ten měsíc byl celkem dost náročný, ty dva další byly na regeneraci sil. Myslím, že jeden člověk by to zvládal hodně těžko. Babička byla dost dlouho dobrá v tom, že si dokázala dojít na záchod, resp. musela být upozorňována, že má jít na záchod, hlídali čas, ona pak ještě sama zvládala. Jinak samo vše, od strojení, jídlo, hygienu ... bylo na těch, kdo se o ni starali. Další byl jeden syn, který se podílel finančně, protože starat se z důvodu dálky nemohl. Jako veselé to pak už nebylo, noční bouchání na dveře bylo na denním pořádku. My děti ( od všech dcer) už jsme v té době byly z domu, takže jsme se podíleli podle možnoství, spíš přijít na návštěvu, popovídat, odvézt k dr. a tak.
Hele jako ono ta péče je fakt náročná a bylo by asi dobrý co nejdřív si hledat někoho, kdo bude pomáhat - pečovatelka, charita apod, na to jsou právě určeny peníze, které by takový člověk měl dostávat ve formě příspěvku na bezmocnost. Protože pokud to budeš mít na hrbu jen sama, tak se vyčerpáš .
Jinak babička byla v LDN až posledních asi tři měsíce života, kdy už to doma fakt nešlo, zemřela po 90-tém roce.