Aida+3: Máš pravdu..... Svoje děti nadevše miluju, mám je oba vymodlený, ale o tom ani nemusím psát. Prostě to první miminko pro mě bylo první, nesmířila jsem se s tím a asi se s tím nesmířím...Když si někde o něčem takovém přečtu, tak mi je to strašně líto a zase se začnu utápět v žalu.
Stránky jsem žádný nenavštívila právě tady z toho důvodu. A hlavně z toho důvodu, že už jsem si tak nějak "zvykla" být na to sama.
Moje rodina o tom nemluví vůbec, prostě výmaz, stalo se, nemyslete na to, nakonec to dobře dopadlo tak o co jde......
Vlastně teď o tom píšu dá se říct prvně (kromě diskuse 07 kam chodím) a pocity nic moc....
Jen jsem chtěla poradit zakladatelce, ať kamarádku chvilku nechá ať se se smutkem sama popere. Je mi jí moc líto