Mam dve deti starsi syn bude mu 3,5 je taky naprosty torpedo uz od miminka, prvni tri mesice vylozene prorval a defakto mu to vydrzelo doted. Pud sebezachovy mu chybi, ucitelky ve skolce jsou z nej taky na mrtvici, prohlasily, ze co vymysli nas chlapecek nevymysli ani sestilete dite. Doted odmita chodit za ruku, kdyz ho chytnu, tak ho za sebou vlacim po zemi. V roce a pul mi vylezl na silene vysokou klouzacku a ja se za nim nemohla dostat, malem me vezli. Utika, neposloucha,porad se vali vzteky po zemi, je to hodne silna osobnost, takze na nej absolutne nic neplati na vsechno si musi prijit sam, takze ho kolikrat necham "nabit si usta", aby mel dobry pocit, z dobre vykonane prace . Druhe ditko holcicka je od miminka neznoucke, tiche, usmevave detatko, ktere sice bude asi taky zivejsi, ale jeho kvalit teda dosahovat nebude. Obe deti maji stejne podminky, do kterych se narodili, stejnou vychovu a jsou proste jine. Ale myslim si, ze vetsina deti z toho do tri let vyroste, bohuzel nektere deti ne. Holt se s tim clovek musi naucit zit a nezblaznit se.