je mi to lito, lito, lito....neni to snadna situace, je tezka pro vsechny zucastnene, posilam kamaradce trochu lasky na posilnenou, at to zvladne a ona zvladne, zkratka bude zit dal a s nejvetsi pravdepodobnosti bude mit dalsi deti, i kdyz ted se ji urcite takto nic nejevi...predpokladam, ze je to velmi cerstva udalost a ze kamaradka je jeste v sestinedeli, to je totiz dvojnasobny mazec, hormony frci a jeste k tomu prazdna naruc, des...sama vim, o cem mluvim, vloni jsem prisla o holcicku na konci 6. mesice a pak nasledne na podzim o dalsi tehu v 10tt...takze zklamani za zklamanim...
takze pokud kamoska jen breci, nech ji plakat, at dela, co citi, ze potrebuje delat, at ten smutek neuzavira hluboko v sobe, musi to ven, je to opravdu tezke i pro ty, co jsou kolem, neb chteji pomoci, vetsinou nevi jak a jsou velmi neohrabani ve svych reakcich a v dobre vire, casto nevedomky ublizi...
ja sama jsem tenkrat nasla nekolik holek na netu, co mely podobnou zkusenost a mailovaly jsme si(piseme si stale, dve uz porodily zdrave deti), psaly jsem si vsechno, naprosto vsechno s vedomim, ze na druhe strane je nekdo, kdo chape a rozumi a jen "nasloucha" a nesoudi a neradi, protoze kdo to nezazil, tak opravdu nikdy nemuze pochopit....klidne ji na net odkaz, tady na rodine je spousta holek s podobnym osudem, pak taky dlouhacesta.cz nebo anjeliky.cz....neni v tom sama a to je, myslim, pro ni ted dulezite, vedet, ze se to da zvladnout, ac to tak na zacatku vubec nevypada....moc drzim palecky a jsem k dispozici k naslouchani, povidani, pokud by bylo treba !!!