No, já jsem právě asi dost měkká. A tohle dítě je takový malý neurotíček, nemá to tu s námi jednoduché, prostě nechce dospívat. Má toho menšího bráchu, který je v mnoha věcech dál, ale furt je to mimčo, takže on je taky takový mimčo. Řekla bych, že je psychicky mladší než je. Já jsem psala výš, já jsem se loni snažila, ale jak začla být zima, tak konec pokroků. Letos doufám, že konečně začne být hezky, že budeme s mámou na chalupě a že bychom je tam zbavili jedním vrzem oba, ale nevím, nevím. Docela bych to uvítala. I když pravda je, že i pro mně jsou ty jednorázovky pohodlný. No nevím. Jinak, ale tohle dítě, jak se rozhodne, že je pro něco zralý, třeba jízda metrem, tak už dobrý a jede, i když pár měsíců před tím stresem blinkal. Když jsem ho posadila někdy během zimy na nočník, tak se taky málem poblil, netuším proč, nikdy jsem ho kvůli nehodám nepérovala, spíš přemlouvám. Manžel snad taky ne. Babička mu nadávala do ostud, to jsem jí zatrhla, takže si na to dává bacha. Právě nevím, jestli se na to zase mám vykašlat a nechat to na něm, nebo na něj trošičku tlačit, abych to ještě víc nezkomplikovala.