Já jsem usazená v cizině, líbí se mi tu, máme tu zázemí (od kamarádů přes automechanika, zubaře, řezníka až po sousedy a různé spíš "náhodné" známé - prostě zázemí).

K návratu - nevím, asi nějaká rodinná katastrofa. Buď že by se něco stalo s manželem a já zůstala s dětma sama tady, nebo že by bylo něco s rodičema... ale i tohle se mění, zatím by to nebylo tak těžké, ale děti začínají chodit do školy, nedokážu si představit, jak třeba patnáctileté dítě stěhuju od kamarádů a najednou musí chodit do školy v Česku.... od problémů s jazykem (děti mluví dobře, ale nakolik se nám to podaří udržet to nevím - navíc třeba na střední škole už nestačí to, co pochytily děti od maminky v kuchyni, museli by se doučit odborné výrazy) až po problémy s jinou kulturou a nástupem do už stmeleného kolektivu... takže nestahuju gatě, dokud je brod daleko. V životě se stejně tyhle věci naplánovat nedají, ve třiceti jsem byla v Česku, měla milovanou práci, zázemí, kamarády a v životě by mě nenapadlo se někam stěhovat - a během pěti měsíců jsem se stihla zamilovat, vdát a přestěhovat na druhou stranu zeměkoule....