Mam je po 4 letech, chteli jsme je tak a je to fajn. Starsi nezarli, naopak je s nim rec, ochranuje ji, neublizuje ji. Spis mi ted vadi, ze nas mimino omezuje, je to potvora svehlava, ujecena a tak si nekdy rikam, jak mi bylo blaze jen s tim jednim, se kterym slo jit odmala kamkoli a byla to pohoda. Sice i nadale chodime vsude, jak jsme zvykli, ale nekdy je to o nervy. A nevim, jestli ta jeji ujecenost prameni z toho, ze je holka, ale ja bych tak rada mela radsi druheho chlapecka a opet klidneho a hodneho, co miloval svoji postylku a nebyl na mne vecne navesenej, ach jo. /sorry za OT/