CHtěli jsme děti maximálně tři roky po sobě, máme 19 měsíců. První rok byl na mašli (batole v období vzdoru a toho naprosto příšerné nespící, nepřibírající, věčně ječící mimino, totálně závislé na mamince), ale od té doby super. Jsou kluk a holka, přesto si báječně vyhrajou a fakt jsou parťáci. Ne, že by se nepošťuchovali a nehádali, ale jak říká můj manžel - to patří právě k tomu, že jsou parťáci, že holt někdy dojde k tomu střetu zájmů. V podstatě ale neznáme žárlivost, fakt drží při sobě.

Pro nás je to relativně milosrdné s programem - kromě toho prvního roku (kdy samozřejmě mimino spí a jí jidny a jinak než batole), tak teď jedou stejný režim, což je docela úleva. Nedostáváme se do situace, že jedno dítě chce na písek a druhé na diskotéku. Nebo že by jedno dítě brutálně nestačilo aktivity toho druhého (zatím teda hlavně pěší výlety, kola, brusle a tak).

Od tří let je podle mě pak problém s žárlivostí, to starší dítě je jedináček dost dlouho na to, aby si uvědomovalo, že má soka. Taky je asi horší, když jso uděti stejného pohlaví - že na sebe víc budou žárlit dvě holky nebo dva kluci, než kluk a holka, kteří jsou už od začátku každý unikát a ani babičky atd. nemají moc tendenci je srovnávat. Taky je u kluka a holky pochopitelné, že dostávají jiné dárky atd. (i když třeba plastové tatrovky prostě máme dvě, protože to jinak nešlo ).

Takže já jsem spokojená s tímto rozdílem a myslím, že ten první rok pakárny stál za to, že je od té doby pohoda.... ale upřímně - já si myslím, že je to jedno jaký rozdíl, každý má něco do sebe... nejdůležitější je, aby lumpové byli zdraví a pak už se všechno ostatní vstřebá....