No, v té fázi jsem právě taky byla... měla jsem úžasnou pratetu, která děsně moc vzpomínala a vyprávěla rodinnou historii. Nikoho takového jiného jsme v rodině neměli, např. u babi tohle neznám. No a právě s touto pratetou vznikla myšlenka rodokmenu, dlouho jsme o tom jen mluvily, pak jsem dokonce vzala i papír a začala si něco psát, ale jen málo, no pak to nějak usnulo, kolikrát jsem si říkala, že to s ní zas musím začít sepisovat, no a teď mi na jaře pratetička odešla . Moc mi chybí a nemůžu si odpustit, že dokud tu byla mezi námi, pořád byly nějaké výmluvy a "nebyl čas", a teď s ní odešlo spousta informací, které nikdo jiný v rodině neví . A to hlavně nejen fakt, ale i "drbů", prostě rodinných věcí, data narození či úmrtí, profese atd. se třeba i dá dohledat, ale taková ta rodinná vyprávění ne .