Přidat odpověď
Malinko podobné jsme to také měli, synovi vadilo to, že mu tu hračko někdo ošahá a budou na ní jeho bacily..fakt...až jsem si říkala, jeslti je normální...ale než to řekl, co mu vadí, tak to byla několik měsíců docela krize. Tak jsme pak zavedli, že si jí třeba omyje atp..stačilo to de facto jenom říci, prakcitky jsem to snad udělala 1x pak se to nějak odbourala. Ale te´d mu vadí, že 8 měsíční bratr mu je "cucá"..což chápu a někdy i "poblinká"..což je horší :) takže to omyji i opravdu. Šla bych cestou vyzjištění, co přesně jí vadí, zda se bojí o rozbití hraček, ztrátu, či jen nechce půjčit, co její (např. čerstve nové syn nepůjčuje tak týden do te´d). Pak bych zkoušela metodu půjčit jen na chvíli (10 minut, nechat zazvonit budík, či jiný signál) a vzít si zpět či reciproční půjčení (je potřeba mít poblíž mvhodné dítě, které na to přistoupí - my měli synovce). Když se nasbírají zkušeností, že se půjčí a v pořádku vrátí, tak strach by mohl vymizet. Pak by byly možnosti, že si ani ona nebude moci půjčovat (vystavit jí něčemu lákavému :) a pak znovu objasnit princip půjčení a vracení a jeho výhod) ale je možné že nebude chcít si prostě něco půjčit :) Ještě je otázka, zda jí vadí půjčovat jen JEJÍ a nebo to co si ona třeba půjčí v herně a někdo si pak chce půjčit...to je myslím rozdíl.
Předchozí