Skvělou babičku a dědečka? Jako milující a rozmazlující, ale přitom respektující základní mantinely a postoje k výchově co mají rodiče toho dítěte. Ochotni hlídat (což neznamená, že nemohou pohlídání odmítnout, že nemají svůj čas a svůj život atd., ale znamená to, že když hlídat chtějí či mohou, tak je na nich například vidět radost, že mají dítě chvíli na hlídání, resp. "pro sebe"). Tohle si představuji spíš od babičky. Od dědečka by mi stačilo, že dítě bere na vědomí, je na něm vidět, že ho rád vidí, občas ho pohladí či pochová a když je už dítě starší, pohraje si s ním nebo tak.
Bohužel z tohoto mého ideálu nemáme téměř nic . A hodně mě to mrzí a těžko to rodičům i tchánovcům odpouštím. A jakkoliv si myslím, že dokážu být dostatečně sebekritická, tak bohužel v tomto ať se snažím sebevíc nenacházím nic, co bych mohla změnit, co by mohlo být mou či manželovou vinou...