Jsem rozčarovaná z názoru našeho známého. Seděli jsme (já, manžel, známý a jeho přítelkyně) na zahrádce u hospody, svítilo sluníčko, bylo teplo a najednou na mě vybafne jestli jsem byla na plodovce (jsem ve 37.týdnu). No ne, nebyla, proč bych měla? A to chceš jako dementa? Mít ho celej život na krku? Zůstala jsem sedět s pusou dokořán. No nakonec ze mě vypadlo, že radši nějak postižené dítě než kvůli odběru potratit a nemít žádné, navíc že není postižení jako postižení a že jednou je to tvoje dítě a žádnej dement. Jsme lidi z vesnice, žádní vystudovaní intelektuálové, můj manžel i známý dělají manuálně, ale tohle mě opravdu dostalo, copak žijeme ve středověku?