právě jsem byla u kluků- mladší spadl hlavou na skříňku, má v ní "ďurku". Na šití to není, je to naštěstí malý. Takhle oni usínají

Jinak já se stavím asi do nějakého středu, na jednu stranu se snažím aby neměli moc možností si ublížit, ale když mám pocit, že něco už by mohli zvládnout tak je nechávám, aby si sami zjistili, jestli na to mají nebo ne. Samozřejmě vše úměrně věku a schopnostem.
Nejstarší syn řeže ostrým nožem (dávala jsem mu nejdřív takový menší zubatý) od 6let a zatím se neříznul. Je to pár měsíců co si uvařil první večeři ( chleba /rohlík ve vajíčku).
Na žebřík třeba nejstarší syn lezl dříve než prostřední, ale to bylo schopnostma- nejstarší byl mnohem mobilnější a stabilnější už odmalinka, kdežto šimon byl vždycky takový pohybový nemehlo (pozor, už se mění ). Nejmladšímu je 1,5roku, na žebřík leze, ale sundavám ho nebo je pod dohledem.
Asi to není ani tak o tom věku, ale opravdu o jejich dovednostech.