Milá paní Ido,

naprosto chápu, proč jste své dítko dala do anglické školky. A jak jsem psal i já bych si dovedl představit, že bych své dítě do takového zařízení poslal. Bylo by to právě ve chvíli, kdy by má dcera či syn měli nějaký problém a potřebovali by individuálnější přístup. To vnímám jako opravdu jediné velké pozitivum. Sice hodně předražené pozitivum, ale je pravda, že jsou chvíle, kdy člověk na ty peníze moc nehledí.

Píšete, že máte bohatou zkušenost s různými průšvihy v předškolních i školních zařízeních, které děti i dlouhodoběji poškodily a vzaly jim chuť poznávat a někdy i radost z vrstevnické komunikace. Já má pro změnu dosti velkou zkušenost, kdy právě děti, žijící v "komunitách bohatých", s velmi individuálním přístupem a s co nejmenšími problémy /všichni jim zametají cestu, jen aby se děti měly co nejlépe/, se pak velmi špatně vyrovnávají se skutečnou realitou života a ztrácejí jeho smysl. Nějak se s tím životem neumějí poprat. Děti dle mého názoru krize potřebují, jelikož vyrovnávání se s konflikty přináší životaschopnost /smozřejmě zvládnuté konflikty/.

O státních školkách - 25 dětí je opravdu hodně. Má nejstarší dcera chodila do MŠ Na Smetance v Praze 2. Tam měli tuto situaci velmi dobře ošetřenou. Měli 4 třídy, z toho jedna byla malotřídka, kam chodily právě děti, které nějakým způsobem vybočovali a s nimi tam pracoval speciální pedagog. Ale to bohužel není samozřejmé u všech MŠ.

Píšete, že doufáte, že Vaše dcera nikdy neprojeví manýry jako "já jsem něco víc", protože k tomu není u Vás doma vedena. K tomu musím dodat, že děti přebírají manýry i od jiných vzorů, než jsou jejich rodiče. Jste psycholog a věřím, že se Vám povede dceru uchránit před prestižním myšlením. Ale právě blahobyt a uniformní společnost těchto lidí je v tomto směru velkou hrozbou.

Je mi jasné, že drahou školku platí dětem lidé, kteří za svým výdělkem nějak došli, kteří prostě díky určitým okolnostem vydělávají více peněz, než je normál. Mnohdy jsou to lidí velmi pracovití a peníze mají těžce vydělané. Problém je však v tom, že to dítě se nijak nezapřičinilo, ale výhody požívá. Pro dítě se tím ztrácí souvislosti. Mnoho dětí Vám na otázku, kde se berou peníze, odpoví, že v automatu. Mnohdy neví, co rodiče dělají /některé práce a funkce se opravdu dětem špatně vysvětlují/. Žijí ve virtuálním světě. A ztrácí kořeny. Děti dnes nechápou vztah mezi zbožím a penězi. Dříve to bylo mnohem průhlednější a jasnější. Děti chápaly hodnoty, které rodič do společnosti vkládal. Když byl tatínek truhlář, vyrobil stůl a dostal za něj zaplaceno. Takové dítě si umělo představit, jakou námahu musel tatínek vynaložit, aby peníze vydělal. Dnes tyto souvislosti dětem unikají. Malé dítě daleko lehčeji přejímá a napodobuje žebříček hodnot materiálních věcí, než těch duchovních. Numí vycítit, že se rodiče něčeho vzdávají, aby pro něj udělali to nejlepší,protože ho milují. Pomalu si začíná myslet, že ten kdo je bohatý je dobrý a ten kdo chudý přinejmenším hloupý a rodiče jsou stálým a bezpracným zdrojem peněz. Věřím, že Vy o těchto nástrahách víte a dceři to budete umět vykompenzovat. Ale kolik takových rodičů anglické školky navštěvují.

Víte, já se domnívám, že individuální přístup, který se používá v drahých školkách, by mnohdy potřebovaly právě děti, které mají nízkopříjmové a méně vzdělané rodiče a naopak,děti vzdělaných a bohatých rodičů by potřebovaly školky typu Waldorfských, či Lesních - jelikož právě ty učí děti pochopit souvislosti, o kterých jsem psal. Ale neplatí to tak samozřejmě vždy.

I já Vám přeji hezký den.