Marťo, takový drzý dotaz. Proč tedy i ve škole nemá boty za 200? Mimochodem, to jsou ty gumové pantofle? Ty my kupujeme za necelou stovku. Proč za ně dá někdo tisícovku a více?

Jinak Káťo, naše dcera, shodou okolností také Kateřina, jako ta Vaše, je ve druhé třídě státní ZŠ a do minulého měsíce byla jediná ze třídy, kdo neměl mobil. Takže tento problém budete nejspíš řešit i jinde.

K tomu rozdílu mezi kluky a holky - opravdu tam rozdíl je. Mám 1 syna a 3 dcery. A ženský /dámy mi prominou/ jsou v porovnávání hadříků a botiček opravdu napřed. Chlapci jsou v tomto skutečně trochu natvrdlí. Syn je ve čtvrté třídě a opravdu mu je šumák, co má na sobě. Svůj první mobil utopil v záchodě. Svůj druhý mobil také obyčejně /k velké nelibosti mé manželky/ buď nechá doma nebo si ho zapomene po vyučování zapnout. Takže pro něj je to fakt škoda. Jeho mladší sestra je však trochu jiné nátury. To, že jediná nemá mobil, jsme řešili skoro každý den při večeři asi půl roku. Nějak jsem jí to nevěřil, nicméně manželka mi potvrdila, že ještě před Vánocemi byly holky 2, které mobil nevlastnily, ale Štěpánce ho rodiče koupili právě k Vánocům. Takže ho Kačka dostala ke svým narozeninám začátkem června. Rozdíl v přístupu k tomuto přístroji mne překvapil. Zatímco Honzík nikdy neví, kde mobil má, Kačka to ví vždy, většinou je nedaleko a v plné pohotovosti. Když jde ze školy, vždy zavolá mamince, aby jí sdělila, že už jde domů a jaké dostala známky. A nikdy nezapomene po cestě něco vyfotit. Takže to, že holky více porovnávají kdo co má a vlastní, které šatičky jsou zrovna v módě a jaké barvy má ta která pokojíček, je celkem nabíledni. Syn pro změnu nemohl pochopit, proč jeho kámoš má v pokojíčku televizi a počítač a on ne. To byl v první třídě. Já mu tehdy řekl, že on má zase sourozence a Eman žádného nemá. On se tehdy zamyslel a velmi vážně se zeptal, jestli by jsme Káťu nemohli za nějaký počítač vyměnit.

To, že děti porovnávají a řeší, co kdo má a nemá, není až zas takový problém. Je to normální a je to velký prostor pro debatování a "fylozofování" s dětmi. Pokud je to v prostředí, kde někdo má víc a někdo méně, dá se to celkem snadno vysvětlit a rozebrat. Navíc s nafoukaným frocíkem, který se vytahuje, že dostal iphona, si to třída nějak vyřídí. Ale co když bude jinde třída, stejně starých dětí, kde je iphone běžná záležitost? /to je Frederiko pro mne nepřirozené prostředí/

A nejvíce se mi to zdá nebezpečné u těch malých dětí, protože těm se to i hůře vysvětluje /a nebo jsem špatný pedagog/.

Jinak to, že puberťáci si vybírají, co chtěj nosit, je trochu jiná záležitost a nesrovnával bych to s prckama. Jejich motivy, proč se tak chovají jsou poněkud odlišné. Vzdor takové puberťačky jsme si doma zažívali asi 2 roky. Ale to je zase na jinou debatu.

Přeji všem dobrou noc.