Syn se stříhá, protože chce on, leze mu to do očí. Nikdy nestříháme strojkem, má spíš delší krátké vlasy, nikdy ne na milimetry, tak je nutné to upravovat dřív.
Syn má deichky, tedy fejky, ale až budeme v Anglii, chci mu koupit crocsy.
Dcera je velmi svérázné dítě, přiznávám, nechám to na ní, zatím má nextky, nosí jen po zahradě, případně na pláži. Až/pokud bude chtít a budou zrovna prašule, koupím pravé. Ty děcké nejsou nijak strašně drahé a botky jsou to kvalitní - o to ale nejde, jen nemyslím, že děti rozeznávají.

Ještě bych dodala, že obě děti se vždycky spíš stranily takových těch ostentativních projevů - syn nesnášel Spidermana už ve školce. Děti chodily do státní zdravé školky - syn má zdravotní alergie, astma a celiakii.
Mám kamarádku, která velmi šetří, aby mohla dát i druhého syna do soukromé anglické školky. Není to lehké, ale rozhodně nijak neprožívají, co kdo má a nemá. Na tohle si nikdy nestěžovala - fakt mě tento argument nikdy nepřišel na mysl.
Když jsme hledali synovi vhodnou školu, byli jsme i ve dvou soukromých a ač jsme je zavrhli, tak to nebylo z důvodu ekonomicko-vrstevních ale spíš z důvodu stylu výuky.