Tak já mám rozdíl 2 roky a 9m a přijde mi to taky staršně namáhavý,starší je už "šikovná" takže je musím mít neustále na očích,jakmile jdu třeba na WC už tuším malér,kapesník mimču přes obličej (aby neplakala mami),igelitku přes hlavičku ( my si hrajem na bubáky mami-kdo ji to naučil netuším) vytrženej vlásek miminku-měřím jak ho má dlouhej mami...x-krát za den mi maličkou vzbudí,přece aby si spolu hráli..holky se mají rády,ale já jsem už K.O.Taky sama bez rodiny,manžel v práci a o víkendech jezdí naopak on vypomáhat rodině.Čekám,kdy přijde to krásný období,možná ho ted prožívám,ale nevím o tom...na své první mimi jsem čekala přes 2 roky,druhá byla zázrakem téměř hned..jsem strašně ráda,že je mám,ale tak blízko po sobě už bych nechtěla.
Malinká se budí i 5x za noc na kojení,starší vstává v 6 ráno,kdy ta malinká aspon na chvilku usne.Jsem unavená,v depresi a permanentně naštvaná na manžela a okolní rodinu,která mě navštívila za celých 5 měsíců od porodu jednou.Takže za mě: 2 děti jsou úžasné,ale jak to přežít????