Přidat odpověď
Dětem se nemá hrozit/vyhrožovat něčím, co nechceme udělat. Oni dobře vycítí nebo následně i uvidí, že to je plané vyhrožování a mají navrch. Takže z toho úhlu pohledu by to měla kamarádka jasně dodržet. Nicméně nejsem si jista tím, že si tříleťák bude umět reálně spojit své neuklízení a její výhružku s tím neuskutečněným výletem k babičce, to mi připadá na něj moc složité. A je to vlastně takové prázdné užití moci, není to cesta, jak ho naučit uklízet hračky z potřeby a ne z přinucení. Spíš bych to spojila s něčím příjemným, co následuje rychle po úklidu hraček, například jestli si děti po večerním uklizení hraček jdou dívat na pohádky před spaním, tak bych malému vysvětlila, že když neuklidí, nemůže se jít dívat - nemá dodělanou práci, tak nemůže k televizi. To není hrození a trestání, to je logický důsledek jeho činnosti (tedy spíš nečinnosti). Ale je potřeba v tom být důsledný.
Předchozí