Já jsem měla i manžela i dulu. Chtěla jsem takový ten komfort, že mě někdo bude obsluhovat a zajistí, aby mě personál nevyrušoval zbytečnýma dotazama. Ale hlavně jsem chtěla, aby uklidňovala nervózního manžela a ukázala mu, co může dělat, aby se cítil užitečnější než u prvního porodu.
Dula předčila moje očekávání, ovšem nedokázala by to každá, já se s tou svojí dobře znám, tak měla výhodu, někdy mi skoro četla myšlenky.
Odvezla nás do porodnice, manžel se nervozitou bál řídit. Uklidňovala ho už u nás doma, takže jsme mohli jet do porodnice co nejpozději. Na příjmu komunikovala se sestrou a já se v klidu soustředila jen na své kontrakce. Doprovázela mě všude, pomáhala s převlékáním a přezouváním. Myslím, že mi na příjmu všichni přítomní ten servis v dobrém smylsu slova záviděli. Personál se ke mně velice rychle začal chovat obdobně. Ten den jsem byla královna. Když kontrakce nabraly ještě větší grády, tak jsem se mohla o dulu opírat a ta se mohla vystřídat s manželem, tahle fáze trvala několik hodin, takže jsem nikomu neodrovnala záda, jinak by manžel asi dopadl špatně. Také dohlédla, aby se manžel nasvačil, došel si na wc apod. Diplomaticky zaměstnala dětský personál, aby na mě nevejral, předešla tak sporu, protože jsem měla chuť je vykázat za dveře. Přišli moc brzo a mě to děsně rušilo při tlačení. Dohlédla, aby mi syna hned podali do náruče.
Prostě, jestli bude ještě jedno dítě, tak já si zamlouvám svou dulu půl roku dopředu, aby mi jí někdo nevyfoukl.