Valkýro, před ŽM jsem byla fatálně zamilovaná. Netěhotná jsem se z velké lásky vdávala v 19-ti. Jednak v té době to bylo obvyklé, ale proto jsme to neudělali.
Manžel byl starší, velký, krásný chlap, který vypadal, že mne bude chránit, bránit, zázemí, jistota, domov, láska...., co jsem mohla chtít víc?

A věděla jsem leccos a taky jsem si myslela, že to jak se máme moc rádi leccos zvládne. Asi jsem četla moc romantických knížek.

No a pak jsem se pomalu a nechutně smiřovala s realitou (p.s. rodiče mají své vady... ale tohle mi mamča říkala, že dělám kravinu, jen abych dodržela slib. Ve chvíli, kdy to říkala, tak jsem věděla, že tu kravinu prostě dělám, všechno špatně, mezitím leccos vyjelo na povrch. Dokážu, že to dokážu.... a vyklidilo mi to leccos včetně sebedůvěry na příštích x let - účet, bydlení atd. opomíjím)