Koré, to hezké přirovnání.
Jen jestli to tak opravdu není, že hodně věřících se k víře upíná právě ze strachu. Ze smrti- konečnosti. Víra tu obavu docela pěkně řeší totiž.

A ty negativa jsou jasná. Já třeba měla ale i pozitivní motivaci. Třeba chuť sdílet život dítěte od úplného začátku se vším. Prožít třeba znovu dětství, dívat se na svět očima dítěte je krásné. Je to takový čistý list na který můžeš něco načrtnout.Potřeba dát radost, pocit bezpečí,o někoho se starat.Dítě přesahuje můj vlastní život a dává mu další rozměr. Ale to snad není sobectví anebo přirozené sobectví.