Pawllo, já so to celkem dovedu představit, můj syn má nějakou tu sbírku různých dys........ a k tomu v té době LMD, projevující se hyperaktivitou a snaha nacpat ho tenkrát do speciální školy byla taky a to dokonce i přes to, že jsem v té době sama tehdy ještě studovala speciální pedagogiku a sama učila a ten tlak byl od přímých kolegyň.
Jo, od "odborníků" je to na pár facek a komunikační servítky vůči nim jsem si opravdu nebrala, to přiznávám.
Ač léta mimo tento obor, nedávno jsem se musela "vytasit s odborností a titulem", jednalo se o řešení šikany u nejmladšího syna.
Problém je, že pedagogické fakulty se příliš úzce zaměřují na samotnou výuku a příprava na "to okolo", ať už je to znalost a schopnost vypořádávat se s různými poruchami učení a chování, komunikace s rodiči a žáky, notně pokulhává. Dobrý učitel to má v sobě, ti ostatní ten dar nemají a nikdo je to neučí.
Problém je v tom, že ještě donedávna se tato problematika řešila prostou specializací školy, která ovšem byla na úkor kvality a rozsahu výuky, kdy žák byl do budoucího života navždy - dá se říct doživotně, handicapován.
Další problém je, že ředietel školy mnohdy přistoupí na zdánlivě líbivou integraci, aniž by zvážil možnosti školy a především schopnosti pedagogů, které řídí.
Sama jsem se za těch 8 let setkala s jedním, jediným, skutečně nezvladatelným žákem a u toho se později projevila psychiatrická choroba.
Nezbývá, než tomu čelit a hledat školu reálně schopnou se s takovou problematikou vypořádat - skutečně, protože pouhá ochota nestačí.