If, nereagovala bych vůbec. nemohl, nemohl....jsou skutečně lidé, kteří by nemohli. Nebo je někdo přesvědčil, že nemohli a nemuseli to nikdy řešit. Prostě měli štěstí.
To je osobní pocit křivdy a s tím se člověk musí umět vyrovnat a žít.
Taky jsem musela vědomě zpracovávat vztek, že "každá fetka, každá alkoholička" si klidně porodí zdravé dítě a já..........
Svět se prostě točí dál a naše bolesti ho nezastaví. Jo, taky jsem záviděla, že některé matky dostaly alespoň tu šanci, že dítě sice s postižením, ale může žít........
Taky je to hloupé a iracionální, protože snad osud, či kdo, mi napsal tuhle sudbu, včetně toho, že se s tím budu těžko a bolestně vypořádávat a nikdy to už nenapravím.
Nelituju se a nepláču, pozor, to je jen upozornění, že k takovým zlým poznámkám může vést i vlastní bolest. Sama bych si raději jazyk ukousla, než bych to vypustila nahlas tam, kde by to mohlo ublížit, ale někdo to prostě neunese.