Śárko, dys-poruchy handicapem být zas tak nemusí, právě na střední a vysoké škole spíše méně než na základce.
Jednoho dyslektika mám za muže - tedy, samozřejmě, že v dětství mu poruchu nikdo nediagnostikoval, když ho rodiče přihlásili na průmyslovku, paní učitelka říkala: no tu průmyslovku by snad mohl zvládnout. Zvládnul, bravůrně, dokonce vystudoval i vysokou školu. (Paní učitelka o pár let později říkala, "pane inženýre, já věděla, že z vás něco bude). Muž čte mnohem pomaleji než já, ale občas mám pocit, že mnohem důkladněji.
A nějvětším důkazem toho, že dys porucha nemusí být překážkou ničeho, je pro mě dyslektička, která mi na vysoké přednášela didaktiku českého jazyka.