Nevím jak to měla Pawlla, ale moje dcera byla integrovaná a to se jedná o úplně jiné město aby se to náhodou nespojovalo, učitelka perfetní a byla jsem velmi spokojená, paní učitelka mě ve všem podporovala. Ovšem nastal zlom jak dcera přestoupila do páté třídy, začali se střídat učitelé a ona neměla problém třeba ve VV, PV nebo TV, hudebce adt. Ovšem hlavní problém byl právě o přestávkách kdy tam prostě byl jen na chodbě dozor a děti mou dceru vysloveně naschval vytáčely a ona se dostávala do agrese, ale za vše mohla vždy jen ona. Ze SPC jsme měli doporučenou klasickou základní školu, na škole je napsáno, že se specializují na různé dětské poruchy atd. Já upozorňovala jaký problém dcera má při zápisu a nevadilo jim to. Vše se svedlo na ní, že ona je strujce různých hádek ve třídě a i bitek, já pak chodila za první učitelkou a ta mi vždy dala za pravdu, že dcera by tohle nikdy neudělala, za 4 roky ji velmi dobře znala a i pak jen kroutila hlavou co si 4 roky hřála na prsou, co děti dokázaly dceři udělat. Měla IVP a podle toho se normálně jelo bez problému až pak ta pátá třída, šlo jen prostě dceru upozorňovat, že má pracovat a na to učitelé vysloveně kašlali. Známkována byla z ČJ a matematiky jen na základě toho co jsem řekla učitelkám co umí a vše jsem ji také z těchto předmětů naučila sama bez přičinění učitelů, neměla z těchto předmětů ani jednu známku, prostě nepracovala a tak já pak vše doma. Žádala jsem učitele zda by si dceru některou volnou hodinu nevzali a nepřezkoušeli, vykašlali se na mě a pak najednou i když měla od první třídy doporučeného ped. asistenta a prostě kraj neměl peníze se rozhodli, že tam už bez něj nemůže dál existovat, důvod uvedli, že nezvládá učení. Asistent nebyl a tak jsem byla nucena ji přeřadit na speciální školu a nyní zas tam mi říkají, že prostě na klasickou základní školu má. Müsím říct, že po těchto zkušenostech jsem došla k názoru, že děti s postižením jsou velmi diskriminováni a to právě od těch od kterých se očekává, že budou mít pochopení a také budou i znát problematiku těchto děti. Bohužel to tak není, ono se stát učitelem neznamená jen mít vysokou pedagogickou školu, ale tím se musí člověk narodit a pak teprve studovat. Učitelka co měla dceru hned od první třídy tak prostě to dělala s láskou a i když ji bylo asi tak 45 let tak neustále studovala vše o různých poruchách a také i věděla jak na takové děti. Jenže komu není dáno tak mu je ta vysoká k ničemu a to byl případ z těch učitelů co pak dcera měla hned 4. Nyní je dcera sice dá se říct spokojená a chodí za ni spolužáci z této školy na návštěvu, ale chtěla by se vrátit a bohužel návrat není možný, zavřely se před ní do klasické školy dveře. Nese si to pak to dítě už i pak do dalšího života, učení je jen málo na výběr a má jen díky takovým učitelům cestu do života stíženou.