Ještě takové malé povzdechnutí z druhé strany. Měla jsem onehdy třídu,ve které byla třetina dětí s IVP - integrovaní. Normální třída v normální škole. Bylo to těžké, protože osnovy "vyhovovaly" ostatním dětem. Integrovaní měli každý jinou poruchu, každý potřeboval něco jiného. Žádný asistent. 2. stupeň. na skoro každý předmět někoho jiného. Ti učitelé viděli ty děti třeba jen na dvě hodiny v týdnu,tudíž žádný vztah nebo zjištování individuálních potřeb se moc nekonalo. Byli by na tom biti ti, kteří žádné úlevy a pomalý postup nepotřebují.Je to smutné, ale bud jede učitel podle dětí bez úlev a pak jsou na tom biti integrovaní, protože nestíhají anebo jsou jen trpěni a nějak se s těmi známkami ošolíchá,aby aspoň prolezli. nebo se snaží jim každému věnovat,ale jsou na tom biti ostatní, kteří nedostanou také to co potřebují.Když celkem jim projde rukama třeba 200 dětí týdně. Škola má kapacitu cca 700 dětí. To prostě není v lidských silách za takových podmínek věnovat se individuálním potřebám každého žáka v plném rozsahu, tak aby to bylo uspokojující.
Tak potom je na zvážení, zda není lepší hledat pro takové dítě s nadstandartní potřebou pozornosti jinou školu. třeba dál od bydliště, ale menší.Jenže z mé zkušenosti to bylo to poslední, co by rodiče napadlo. Je to již pro ně další komplikace.