Mě tedy ředitelka spíš držela také nad vodou, ale zástupkyně a výchovná poradkyně se do mě daly. Mě to snad ani nikdo nemusel říkat co by se stalo, kdybych trvala na tom, aby dcera zůstala tam. Do družiny mi ji ani nevzali, pro jistotu. Pak jsem v páté třídě i musela podepsat papír s tím, že kdyby se dceři stal při vyučování úraz tak za to škola nemůže. Nyní po těchto zkušenostech bych tam možná dceru dala, ale jen na ten první stupeň a to s velkým rozmýšlením. Ředitelku velmi dobře znám, chodily jsme spolu na základku a hodně kamarádily a musím říct, že já se tedy nezdráhám a každému řeknu co si o těch učitelích tady myslím a to i ředitelce. Jak se děti chovaly k dceři, že třeba při vyučování kreslení ji jezdily po zádech tužkou a pak dcera utekla ze třídy a stejně byla ona ta špatná, neměla utíkat a kdyby si stěžovala tak by ji stejně nevěřili, měla tehdy opravdu červená záda. Prostě by mi ji učitelé vysloveně další rok potopili a to jsem nechtěla. Také i tady u mě byla jedna bývalá učitelka a snažila se pochopit proč dcera šla jinam, byl za ní jeden dceřin spolužák a po půl hodinovém rozhovoru sama uznala, že já tu pátou třídu celou odučila doma a učitelé se na tom nepodíleli.