nevim jestli normalni, me prijde ze se ochuzuji sami o to ze nebudou mit vztah s vnoucatama, a ve chvili kdy jsem si to uvedomila tak jsem to prestala resit a vim presne co me zralo....ja i manzel jsme byli vecne hlidany babickama,dokonce tchanovci jezdili na dovolene bez deti, ja cele prazdniny byla doma jeden tyden,zbytek po taborech,nebo u babicek,nebo po pribuznych, nejde o to hlidani,byla jsem u babicky prakticky porad,jenom na spani jsem chodila domu (bydleli jsme ve stejnem baraku),jde o to ze generace nasich rodicu nejsou zvykle na deti bo ty moje rodice a tchanovci s nama prakticky nebyli,takze si dal zijou vlastni zivot bez deti a nyni i bez vnoucat, ja si myslim ze z moralniho hlediska by to meli oplacet take hlidanim,bo sami odkladali deti kde se dalo i nedalo,ale to je muj zkresleny pohled oni si to nemysli a nemaji povinnost hlidat (stejne jako jejich rodice nemeli povinnost hlidat,ale stejne hlidali)

co me teda stve porad tak ze od ledna slibuji a lakaji kluky ze o prazdninach tam budou cely tyden, pokazdy kdyz to rekli,tak jsem vytahla kalendar a ptala jsem se na termin aby jsme se sladili,bo mame taky svoje akce....v kvetnu kdy jsme meli naplanovany uz cely cervenec jsem to zkusila naposledy, zase stejna odpoved "nejak se dohodneme,ale dneska ne" momentalne mame jeden vikend v srpnu volny a to uz si na nej predbezne planujeme grilovacku s kamaradama,takze ani letos to nevyjde, me nemrzi ze tam nebudou,me mrzi to klukum vysvetlovat tak aby oni z toho vysli s cistym stitem....letos jsem se rozhodla ze reknu pravdu:"babi s dedou si na vas neudelali cas" je to tvrdy,ale klidne to reknu i pred nima bo je to pravda....