Pokud se to odehrává jen ve verbální rovině, tak to neřeším. Syn často bohužel dotahuje k činům a když je to u každé činnosti, tak už fakt ztrácím nervy. Někdy pomáhá odvést pozornost k něčemu jinému (Třeba místo "Obuj si boty" řeknu "Vezmeš si sandály, nebo tenisky?" nebo "Obuješ se sám, nebo chceš pomoct?") Toť ideální stav. Vzhledem k tomu, že jsem nasírací, tak někdy vyletím (hlavně večer, když toho mám plný zuby).