Když je tady řeč o tom hlídání, nedá mi se nepodělit o "for" z nové Katky.

Clánek o "supermamince", co toho spousty zvládá

cituji

"Vždycky jsem věřila, že budu mít hodně dětí /má tři 6,5 a 3 měsíční mimino/ - má dvě zaměstnání, studuje vysokou školu a manžel pracuje 600 kilometrů daleko. Jde to zvládnout a nezbláznit se?"

a v průběhu článku z mladé paní leze, že "Máme velkou rodinu, která kluky miluje a pomáhá s hlídáním a občs využijeme chůvu Veroniku. Starší kluci chodí do školky, takže se to dá zvládnout"

Pro spoustu lidí je akorát k vzteku, že časopisy v poslední době doslova hýří podobnými "perlami", jak většinou velmi nestandartní matky zvládají tisíce věcí. V těch standartních to vzbuzuje často mylný dojem, že znají nějaké "kouzlo" co ty druhé neznají. A ona je za tou "superschopností" většinou vysocefunkční rodina a příbuzenstvo, někdy i ta chůva.


To jen tak na oživení depresívní diskuse o nehlídacích babičkách. Ne každý to holt má takhle.