to je prostě věkem, syn to dělal taky.. a taky občas řekne.. třeba.. uvedu příklad.
Hraje hru na konzoli a já mu říkám, dej mi druhý ovladač, zahrajem si spolu a on mi řekne, ne já teď trénuji a za dvě minuty si stěžuje, že s ním nikdo nehraje.
Tak mu říkám, dyt jsem ti říkala před dvěma minutama, že si s tebou zahraju a víš, že nemůžu pořád, protože se musím starat o brášku a sestřičku a teď jsem měla chvíli času, tak jsem myslela, že ji spolu takhle využijem a ty si řekl, že teď nechceš.
A on minutu na to, mami promiň, zahraješ si se mnou.
A tohle se opakuje xkrát za týden. že mě odpálkuje, je drzí... a v zápětí za tím se omluví a já mu dycky říkám, omluva přijata, ale byla bych ráda, kdybys občas přemýšlel nad tím, co z pusy vypustíš, než to vypustíš, protože ne každý ti tak lehce odpustí jako já s tatínkem. A je mu osm a stejně dost často je jazyk rychlejší než mysl. To je dovednost, kterou se musí naučit.. a i to se za to omluvit.

Spíš bych tvojí dcerce řekla, než že je drzá, že tě mrzí, že takhle s tebou mluví. Ty jí ale taky říkáš, že je drzá? podle toho co píšeš, nekopíruje tě třeba jen?