Jenže to je to že když si s ní chci normálně promluvit, tak ona začne "štěkat" například: " No dobře takže jsem hnusná a odporná holka..." a přestane vnímat ...
Dneska když jsem jí zakázala jít ven s tátou jsem s ní snad poprvé normálně mluvila...seděla u stolu a normálně jsme spolu mluvili...ona se ptala a já jí normálně odpovídala (myslím tím o normálně mluvili o výchově a o tom co bude následovat když bude zlobit, a že jí máme rádi pořád, ale že jsou určité meze který děti překračovat nesmí....) zdálo se že to chápe......tak uvidíme...opravdu je to asi o důslednosti....ale to teda moje nervy nevydrží....
Nechci jí zatěžovat hlavu ani takovejma řečma že jsem dost nemocná a že na tu mojí nemoc se nesmím rozčilovat...to by brala jako vydírání...já to tak u svojí matky brala a tak jsem si řekla že jí to nikdy říkat nebudu...