já jsem tuhle u nás doma už vypěnila, na děti křičela. Teď nevím, o co už šlo, bylo toho víc, ale hlavně jsem dceři nechtěla koupit nějakou blbost, kterou chtěla. Ona se mě po chvíli v klidu zeptala, proč jsem na ně taková přísná, nic jim nechci dovolit. A já jí popravdě odpověděla, že vždy bude něco, co chceme a nemůžeme si koupit. Pořád budou hračky, které nemáme. A že se musí naučit snést ten pocit, že všechno nemáme a že to přeci nevadí. Kdyby se to nenaučila, bude nešťastná, bude se pak kvůli všemu vztekat (dodala jsem přiklad jedné holčičky) atd atd. Docela to zabralo, chvíli jsme si povídaly a bylo to moc milé.