Holky, asi vám budu připadat jako blázen, ale už nevím, jak dál. Mám doma 3,5 letého syna, hodně náročného a 7 měsíční holčičku. Vůbec to nemůžu zastat, malá je hodně uplakaná a pořád jakoby piští, nikde nevydrží sama, pořád mě vyžaduje a malej zase brečí, že si chce hrát. Je mi ho hrozně líto. Zkloubit je oba dva dohromady je nemožný, jak jí položím, tak on okolo ní začne skákat, tahat jí ručičky nožičky, že by jí ublížil, tak jí zase musím zvednout. Záda už mám v háji od věčného chování a nervy fakt v kýblu. Oba dva vstávají v 5 ráno a usínají okolo osmé. Tím to ovšem nekončí, spíme všichni ve společné ložnici, nemáme možnost dětského pokoje a oba se strašně často budí a ruší se, takže spím po 20 minutách a pořád dokola vstávám. Manžel je od rána do večera v práci. Teď už tady bulím, já vím, že bych si měla vážit zdravých děti, ale přijdu si jako ta nejneschopnější ženská a mrzí mě, že občas na malýho vzkřiknu. Zapojit ho do péče taky nejde, naprosto to bojkotuje a říká mi, že ho to nebaví.