Jsem na rodičovské pět let a další čtyři mě čekají. Abych se nezbláznila začala jsem studovat. Je fakt, že už začínám být mírně nevrlá, když mám konečně chvíli klidu sama pro sebe a v mém okolí se objeví "roztomiloučké" dítě, které buď celou dobu žvatlá a maminka v souhře s ním "šeptá" tak, že je to slyšet za tři rohy nebo je to normální živé dítě, za nímž ale mamka vlaje. Ty svoje chvilky si chci užívat a když už nemám svoje děti, docela mě štve, že se kolem mě motají cizí ;)

Možná je to částečně pravda s tím zakrněním, ale podle mě to hodně záleží na člověku, jak si to zorganizje. Dřív jsem nerada seděla na hřišti sama, teď spíš vyhledávám osamělou lavičku a pozoruju děti spíš z dálky a do "mateřských" rozhovorů už se tak intenzivně nezapojuju, protože mám pocit, že "všechno je řečeno a odnášeno do septiku".