Tak takovou krizí jsem teď taky procházela - mám děti 23 měs.od sebe, ale jsou celkem hodný (oproti tomu co popisuješ Ty). Mě pomohlo, že jsem si udělala čas jen pro sebe - prostě odpoledne nebo večer, jak Ti manža přijde z práce, tak na dvě hodiny týdně dělej něco jen Ty sama pro sebe - běhej, cvič, vyšívej,... vše mimo domov. A co mě pomohlo nejvíc bylo, že si je manžel vzal odpoledne a já jela nakupovat!!Vím, je to povrchní, ale pomohlo mi to - samozřejmě jsem nakupovala pro holky, pro sebe nic. Taky chodíme skoro pořád ven, do mateřskýho centra (malá má ráda kolektiv), a když spí ta mladší, tak si se starší lehnu do postele a čteme si - miluje to a má pocit, že jsem tu jen pro ni. Možná taky zabavit je dohromady - starší staví kostky a mladší je bourá, teď si i hážeme s malým gymbalonem (mladší držím ruce a chytáme spolu) apod. Co víc radit - nevím.Pevné nervy.