jsem taky doma ctvrtym rokem, ale mam to cele nejak naopak...
kdyz se narodila dcerka, chtela jsem jit do prace hned rovnou z porodnice, materstvi me moc nebavilo, takze jsem tri roky spis protrpela, nepracovala jsem, neb manza porad vyhrozoval, ze uz uz se konecne budeme stehovat a tak jsem nemela silu hledat neco na mesic, prislo mi to jako plytvani energie, resila jsem to ruznymi kurzy a krouzky pro sebe a pro dcerku...kdyz ji byly dva otehotnela jsem, v 6 mesici jsem potratila, vzpamatovala jsem se a chystala se nastoupit do prace, byla mi nabidnuta moje puvodni pozice tj. cca 10 hod denne,odmitla jsem, 14 dni pracak, pak jsem nasla novou praci, podobnou, lepe placenou, jenze...nakonec jsem tam opet byla 10hod denne plus hodina dojizdeni (vlastne totez), nechtela jsem videt malou jen v postylce, chystala jsem vypoved, ale otehotnela jsem, donesla jsem neschopenku a planovala podnikani "na cerno", ve 3 mesici jsem potratila, chystala jsem se rozjet podnikani ofiko, jenze mala marodila nekolik mesicu v kuse, tak misto skolky jsem ji mela porad doma....a neco se zlomilo a ja si to s ni zacala uzivat, zacala jsem chodit do MC, organizuji tam ruzne akce, otehotnela jsem, jsem maximalne spokojena a moc se tesim, ze budu doma hopsat kolem rvouciho uzliku a ucastnit se cehokoliv v ruznych MC a s detmi atd...drsna zkusenost me dost zmenila...prace, ta klasicka, mi nikam neutece, ted uz to vim