Ahojky, tvoje situace je mne moc lito - dokazu - teda spis si to ani nedokazu predstavit. Moje starsi dcera ma 2 roky, Davidek 3mesice. Jsem taky sama cely den doma, ale od zacatku (vlastne uz v tehotenstvi jsme Jenni pripravovali na to, ze zanedlouho se narodi miminko a maminka pak nebude mit tolik casu jenom pro ni.) Po porodu trvalo asi 3tydny mne osobne, nez jsem si zvykla a udelala jakysi ´rezim´jak oba dva cely den zvladat. Musim rict, ze to klape bezvadne. Kdyz jsem u maleho (kojeni, prebalovani,...)snazim se celou dobu i s Jenni komunikovat a nebo - si s ni treba maluju (jednou rukou, ale jde to). Snaz si zkloubit nenarocne aktivity syna - s cim si rad hraje - treba cist knizku, malovat, nebo si s nim jenom povidat, nebo ho kratce - kdyz se mu vubec venovat nemuzes-nech divat se oblibenou pohadku v televizi, tak se zaroven venujes male, ale i synovi. Zacni pomalu. Nebo kdyz mala usne je dulezite byt jen pro tveho syna sama (jdi s nim treba do jine mistnosti, povol mu dat hudbu nahlas, aby vedel, mama je ted jen a jen pro me) - u nas to klape vytecne, i kdyz opravdu za cely den nemam chvilicku pro sebe, bud se venuju obema zaroven, nebo Davidkovi a nebo zase Jenni. Ale oplati se to. Myslim ze u tebe je problem, ze syn ma pocit, ze na nej nemas cas, ale zkus opravdu kdyby jen pul hodiny denne byt jen ty a on sam - delejte blbosti, nechej ho vyradit - spolus tebou. Moje Jenni se vzdycky raduje, kdyz kojim kolem obeda maleho - ona vi, ze pak bude spinkat a uz pul hodiny pri prebalovani lita a pomaha mne a tesi se, protoze vi, jak Davi usne, jdeme si spolu hrat. Myslim, ze tvuj syn se taky potrebuje na neco tesit, vedet, ze prijde jednou za den chvile, kdy je on jenom s tebou sam, bez male. Tak drzim pesti a klidne napis na maila. Pa Renca