já jsem byla jako bezdětná stejná, taky jsem kroutila nad "parchantama" hlavou, odsuzovala jsem rodiče a myslela jsem si, že já bych to rozhodně zvládla lépe
jsem trošku alergická na ty řeči typu: známá má dítě, a to je takovyj sígr(doplnte si tam, co chcete), já to nechápu, to bych doma mít nemohla a bla bla
někdy myslím na to, co si asi ostatní můžou říkat o mně, když syn se všeho bojí, neustále ho mám za zadkem, nemluví..vždycky měl a zatím má problémy. A ač se je snažím 100% řešit a odstranovat je, tak ono to tak rychle nejde... naštěstí moc lidí s "nevyžádanými a chytrými rady" zatím nechodí...ale už ted z toho mám schízu