no vidíš, já to jako slhání neberu, protože když už je plácnu, tak si to opravdu zaslouží. Nejstaršího jsem plácla ani nevím už kdy naposledy, prostředního asi jednou v životě, jestli vůbec, a nejmladší potřebuje občas usměrnit. Prostě v tomto věku je to jeden ze způsobů. Ale ne každý dítě to potřebuje. Mám 3 kluky a každý je jiný.
Když už něco udělám a považuju to za svoje selhání, tak se jim omluvím a poprosím o prominutí, protože to stejný chci po nich.
Ale pokud se rvou, vřeští, neposlechnou ani náhodou - zkrátka mají den blbec všichni tři najednou a já zařvu a případně plácnu, tak to není moje selhání. To je sebeobrana :)))