Yuki, ponížení a pocit strachu to až ve starším věku. Sama jsem byla rodiči občas bita a pamatuju, že pocit ponížení a strachu jsem za celý život zažila jen jednou jedinkrát, a to když jsem ukradla v sámošce propisku. Tenkrát jsem doma opravdu seděla se staženým zadkem a čekala... Můj táta, který na mě do tý doby snad nikdy nevztáhl ruku mě seřezal řemenem a musela jsem se jít do sámošky omluvit... Je fakt, že od tý doby jen někde slyším o tom, že někde někdo něco ukradl, stáhne se mi žaludek a vidím mého tátu. Mně nebolelo to, že mě bil, mě bolelo strašně moc vnitřně, že mě musel bít.