Souhlasím s Mellie. Nikdo bych to svému dítěti neudělala. Stačí mi, když si představím jak by mi bylo, kdybych byla naštavaná a manžel by se mě pokoušel pevně držet v objetí. Tím by mě vytočil mnohem víc.

Co se jídla týče, fungovalo u nás neklást na jídlo důležitost. Když nechtěl jíst, jídlo jsem nenutila, ale pozor, aby mezi jídly nedostával sladké. Pak zase dostal třeba až večeři. Prostě měl dny, kdy frfňal a dny, kdy jedl OK, srovnalo se to.

Na vztekání pomáhalo si ho nevšímat.