mám obě děti akční a prostoru jim nechávám fakt hodně - dceři se úrazy vyhýbaly, když si natloukla, dá si už příště pozor (ale od činnosti jí to neodradí).

Syn je pecháček - hrne se taky do všeho, nemá zdaleka tak strašidelné pády, ale často se mu něco stane, poučení nepřichází, já jsem musela svůj postoj "ať si natluče, aspoň se poučí" přehodnotit už s prvním úrazem. Syn má práh bolesti dost někde jinde, odře si třeba kolena, ale pláče až když to vidí, tedy když mu večer sundám kalhotym, tak oplakává ty strupy