Moje dítě přes den spí cca 15 minut dopoledne. (Přitom ji navzdory všem rituálům prakticky nedokážeme uspat před půl desátou. A v postýlce ji udržet nelze, dokáže vylézt - viz. prima návštěva na dětské chirurgii.) Za tu dobu uvařit nestíhám. Většinu vaření se snažím zvládnout večer, když přijde manžel, ale ne vždy se to dá, takže pak vařím s ní pod nohama. Čistící práce s výjimkou luxování (kvůli hluku) nechávám na večer. Žehlení zrovna tak. V podstatě mi tedy jde o vaření, praní (ať žije pračka), věšení prádla na sušák, mytí nádobí, vyložení nákupu, úklid prádla do skříně.
Nedělat přes den vůbec nic (myšleno z domácích prací) a vykonávat to v noci, abych se za každou cenu vyhnula jakémukoli plácnutí, je rozhodně záslužné, ale pro mě už fyzicky nepřijatelné. Místo dokonalé matky jsem prostě jen dostatečně dobrá a smiřuju se s tím.
Kdybys tušila, jak dlouho jsme s dcerou tuhle odpověď psaly. Já už myslela, že to nedokážu.