No, u mne je to jako na houpacce - kdyz spi nebo jsou hodne, stoji za to ty deti mit. Kdyz se zacnou postuchovat, mladsi jeci, aniz by se k ni starsi jeste priblizil, starsi ji ruzne zkousi omezit v pohybu /ona teprv stova zacala chodit/, tak nekdy fakt lituju, ze jsem si je poridila /a to je mam od sebe planovane o 4 roky, coz je pomerne dobry rozestup na to, aby se starsimu dalo uz ledasco vysvetlit a aby byl pres skolni rok ve skolce a ja se tak mohla venovat obema detem individualne/.
Ale celkove resume - miluju je, nelituju, ze je mam, nekdy je to ale na palici, a to i kdyz mam temer idealniho manzela, ktery se hodne stara, opecovava mne i deti a nevyzaduje nejaky servis. Na to, aby sis udelala vlastni nazor, si ty deti asi budes muset poridit sama