Jo tak to je super tema . Je mi lito, ale vystihla´s to naprosto presne. Ocistec, kterej stoji za to... to si musim zapamatovat...
Ale nee, ted to zkusim vazne. Ja pred detmi z toho mela desny strach, nikdy jsem nebyla typ kvocna nakukujici od dvaceti do kazdyho kocaru. Nikdy to nebylo jako ze deti nechci, ale tak nejak ani chci;). Tezko se to vysvetluje. Pred porodem jsem se desila probdelych noci, ani chvilky pro sebe a tak ruzne toho vseho, co zrejme slychavas a cos sama taky zminila. Realita je presne takova, jake jsem se bala. A jaky je z toho zaver? Ten, ze tim, ze jsem jsem nemela ruzovy brejle, tak nenastalo ani zadny rozcarovani, jako u spousty mych kamaradek, ba naopak - spis si rikavam, ze to neni tak hrozny, resp. to nejdulezitejsi: ono v tech svych obavach pred ditetem jaksi abstrahujes LASKU k tomu diteti. A to se neda popsat, to tam pak proste je a tudiz vsechny ty utrapy, ktery znej tak hrozne ("rok a pul jsem nespala v kuse dyl jak tri hodiny"), maji tak nejak obrouseny hrany .
Ale neboj, to das . Podivej se na muj nick - jdem do toho podruhy (a zas z toho mam hruzu ).